Hypertyreóza je častá choroba, která však nemusí být spojena se strumou. Vole může mít často formu uzlů.
Studené uzly:
- ukládají jen malé nebo žádné množství jódu. Tkáně jsou tak degenerované, že neplní svůj úkol vytváření hormonů.
Horké uzliny (autoimunitní adenomy):
- člověk nestrpí na krku nic těsného
- klaustrofobní tendence
- úzkostlivé vyhýbání se všem situacím, kdy se ocitá "v úzkých"
- otékající krk
- rychlejší srdeční frekvence, zvýšený krevní tlak, tělesná teplota
- pocení, nervozita
- motorický neklid, těkavost
- sklon k třesu
- uspěchaná aktivita
- nespavost
- široce otevřené oči (až zřetelně vystupující z důlku), těkavý pohled, vše hlídají, kontrolují
- bledá tvář
Hypertyreoza má úzkou souvislost s akutními prožitky hrůzy, ale častěji období života s dlouhodobou duševní zátěží. Jsou to však také předčasná setkání se smrtí a zkušenosti se ztrátou blízké osoby. Se strachem ze smrti a s úlekem se však postižený nekonfrontuje, nýbrž brání se jí popřením a vytěsněním. Často zachází popírání tak daleko, že tito lidí vyhledávají (podvědomě) situace, které jim nahání nejvíce strachu. Většinou je toto spojeno s průjmem ze strachu. (místo pochodu proti strachu mají pochody ve střevech).
Tendence k přepínání se vyskytuje ve většině životních příběhů postižených. Mají sklon k předčasné zralosti a k příliš ranému přebírání zodpovědnosti (např za mladší sourozence). Často jsou dokonce odděleni od matky, zklamáni nebo odvrženi, pokoušejí se bojovat se strachem a nejistotou, které z toho plynou, tím, že se sami ztotožní s mateřskou rolí. (když matku nemohu mít, musím být jako ona, takže ji budu moci postrádat). U postižených žen toto často vede k téměř incestní vazbě na otce, u mužů k fixaci na ženskou roli. Této roli jsou ochotni se sebeobětovat.
V široce otevřených očích se může odrážet i bojechtivost a dokonce zvědavost. V případě nemocí nemají sklony uznat se za nemocné, ale snaží se vydržet tak dlouho, jak jen to je možné. Nemají nikdy dost a často se užírají sžíravou ctižádostí (forma chtivosti) a touhou po výkonu.
Krk jako přechod od těla k hlavě je díky voleti přehrazený, blokuje všechny důležité zásobovací cesty (cesty k vyšším čakrám). Často se za tím skrývá ztělesnění velkého konfliktu o autoritu, který znamená pro život postižených něco rozhodujícího. Tělo předvádí úmorný a vysilující boj. Projevuje se strach a neklid. V ustavičné panice, že jim jde o krk ještě dříve, než něco udělají, způsobuje ještě větší zúžení průtoku energií. Nezřídka nejsou schopni si kvůli třesu v přítomnosti autority ani podat hrníček s kávou k ústům, natož komunikovat.
Svým soupeřům dokonce velmi rádi pomáhají na základě rozumových úvah stejně, jako když v oblíbené mateřské roli stojí po boku svým sourozencům, s nimiž rivalují. Když hráz na krku povolí, pak se stavidla otevřou a potoky slz jsou ven, zdánvlivě bez příčiny. Někdy je prozradí i skuhravý, chraplavý, slyšitelně stísněný hlas. Mluví otevřeně o tlaku pod kterým se nacházejí, o stísněné náladě. Hlas okolnostmi donucený k tichému šeptání vyjadřuje jejich skutečné nároky.
V dětském věku se hypertyreoza prakticky nevyskytuje, zvýšená četnost je až v pubertě. Souvisí s duchovně-duševní úrovní člověka. U dospělých prozrazuje nadbytečný hormon návrat na nyní již nepřiměřenou rovinu. Tito lidí si mnohdy nepřiznávají ani své snahy o růst ani bojechtivost. Chtějí zrát a růst velmi rychle a prožít toho co nejvíce.
- přehnaná citlivost, náladovost, těkavost
- přílišná vitálnost
- strach ze smrti, strach že život skončí dříve než bude prožit
- nespavost, vynechávání spánku
- touha po početí dítěte, zároveň strach z těhotenství
Pokračování v dětech je častou variantou ctižádosti. Je to ctižádost dostat se dál za každou cenu. Jinak se toto úsilí využívá ve vyčerpávajícím množství práce a kladení přetěžujících nároků na sebe a na okolí.
JAKÉ UDĚLAT ZMĚNY:
Přiznat si strach a panickou hrůzu z vlastního života a s tím spojené vysoké nároky na rozvoj, růst a prožívání a nadměrné úsilí a námahu zajistit si uznání autoritou, kterou si člověk většinou sám vybírá.
Aby byl vzor rozpuštěn, je nezbytné uznat vlastní podíl na rozporuplné situaci- úzkost a strach ( lze většinou vysledovat k raným (dětským) zklamáním)
Kterého žhavého železa se nechci chopit?
Jaká ctižádost a vysoké nároky mě popohání? K čemu míří můj neukojený hlad?
Co mě tak přehnaně vytáčí, co mě rozčiluje?
Kdo by mi mohl jít po krku? Komu jdu po krku já?
Okolo které autority se točí můj boj?
Proč polykám nenávistné pohnutky?
Co se skrývá nad mou nadměrnou ochotou pomáhat?
Co je za mou (přehnanou) touhou po dětech?
Co souvisí s mou bezmocností, když jde o mě a o obranu mých vlastních zájmů?